Místo v hrudi

13. března 2017 v 11:02 |  Meditace

Don Sergio - peruánský šaman a Petr Chobot - meditace zaměřená na aktivaci místa v hrudi



10.10.2016, Praha



zklidnění

odpoutání se od vnější reality, uvnitřnění

navázání spojení s Matkou Zemí

dokonalá očista těla pomocí dechu

tělo zůstává zářivé a křišťálově čisté



spojení s Vesmírem

napojení na Božský oheň

čerpání Světla z Nejvyššího zdroje

Já jsem Světlo

zjevení se tunelu nade mnou, ve tvaru jakoby mnohonásobně zvětšeného vlasu

tisíce bytostí vykukujících z bočních stěn tohoto tunelu, které na mne vydechují Světlo

ležím dole, na začátku tunelu, ten se tyčí do výšky nade mnou

lehce se ohýbá směrem doprava

na vrcholu tunelu, který se jakoby ke konci zužuje, vnímám Nejvyšší Světlo, nejzářivější, nejsilnější, láskyplně září přímo na mne, v plné síle

mezi Světelnými bytostmi, které jsou po celé délce a vyplňují všechen vnitřní prostor tunelu, vnímám i bytosti mě blízké, které zde na Zemi už nežijí, zemřely, odešly

Světlo, které mi předává Nejvyšší zdroj a všechny Světelné bytosti, přijímám celou plochou horní části těla ( horní stranou dolních končetin, břichem, hrudníkem, horní částí rukou, krkem a obličejem) s každým nádechem

bytosti na mne Světlo vydechují, já Světlo vdechuji

šamanův procítěný zpěv vše umocňuje



za zavřenýma očima, které chrání šátek se objevují krásné obrazy (podobně jako při pobytu ve tmě)



na konci meditace se stává místo uprostřed hrudi velmi zářivým, jakoby zde zářilo malé slunce



po objetí šamana, kdy jsme se přitiskli srdečními čakrami, se moje místo uprostřed hrudi rozhořelo jako oheň

byl to silně hřejivý až pálivý pocit, velmi příjemný

stejný pocit byl vnímatelný i v dlaních

__________________________________________________________________________________________________________





Don Sergio LM v Plzni.JPG
 

Inspirace - terapie tmou

11. března 2017 v 13:00 |  Pobyt ve tmě
Začátkem roku 2015 jsem si přečetla knihu Tvary tmy od Jaroslava Duška a Pavlíny Brzákové.
Kniha mne uchvátila. Každý den jsem se těšila na další čtení a knihu jsem doslova zhltla. Prožitky rozšířeného vědomí, které Jaroslav popisuje mi byly blízké.
Kniha pro mne byla velkou inspirací. Při čtení jsem se radovala ze sdílení prožitků, které se velmi podobaly těm mým při 21 denním půstu na konci roku 2014. Zatoužila jsem projít si touto terapií na vlastní kůži, poznávat dál své nitro, znovu tak intenzívně zažít stav rozšířeného vědomí, být v klidu, tichu, pokoji, sama se sebou.
Přála jsem si potkat se osobně s Jaroslavem a poděkovat mu za vše, co jsem při čtení zažila.
Přání se mi splnilo, s Jaroslavem jsem se potkala. Děkuji! Je to úžasný člověk.
Silný impuls: "Jdu do toho", přišel ke konci roku 2015, ale vzhledem k mému pracovnímu vytížení, jsem pobyt ve tmě mohla zrealizovat až v lednu 2016.
Na internetu jsem si našla místo, kde jej absolvuji. Apartmánek v patře rodinného domu, kousek za Prahou, dokonale zatemněný, v klidném, tichém místě.
Vybrala jsem si 7 dní pobytu. Každý den ráno termoska s čajem a živá strava.
Seznámila jsem se s prostorem, uložila své věci, osprchovala se a převlékla.
Rozloučila jsem se se svými blízkými.
Zhasla jsem v pátek odpoledne.


Hned od začátku mi je absolutní tma blízká.
Těžko popsat vnitřní pocit, že je to pro mne přirozené. Jsem Doma..

Sobota, hodně spánku.
Vnitřní pocit vedoucí k odpouštění všeho, co mne tíží.
Vede mne to k situacím, časově vzdáleným, které jsem měla již za zpracované.

Odpouštím i v neděli, trvá to celé 2 dny, a k tomu hodně spánku.

V pondělí pocit, že mám všechno dočista odpuštěné.
Velmi krásný, osvobozující pocit.
Během odpouštění začíná bolest zad, bederní a křížové části. Cítím, že přes tuto oblast probíhá čištění. Bolest se stupňuje a začínají bolet i obě nohy zezadu.
V pondělí velmi silná bolest, nenacházím už polohu bez bolesti, je tak intenzivní.
Začínám se modlit, aby mě Bůh zbavil bolesti. Velmi vroucně.
Vše probíhá vestoje.

Během chvilky se začíná něco dít. Pociťuji nevolnost od žaludku, stále více až do neúnosné míry, kdy rychle přecházím na toaletu.
Dosedám na zavřený záchod a v tu chvíli vše začíná.
Kolem mne a přede mnou, nejvíce okolo hlavy, se začíná rozjasňovat. Světlo, které vidím, je složeno z malých zářivých jiskřiček energie zlatožluté až oranžové barvy, které se nejvíce shlukují přede mnou, v úrovni mých očí. Vytvářejí nádherný zářivý kruh, který se stále rozšiřuje a sílí. Jiskřičky jsou v jeho středové části tak nahuštěné, že vzniká dojem jakoby ohnivého kola, na jehož obvodě zahuštění slábne až do ztracena a přechází do tmy (přibližně metr od středové části kruhu).

Ve stejnou chvíli, kdy se objevují jiskřičky mi začínají brnět ruce až do konečků prstů, vše se zesiluje, až jsou obě jakoby v křeči, nemohu s nimi pohnout.
Celý proces je doprovázen stále se stupňujícím bzučením, podobným, jako když člověk stojí u zdroje vysokého napětí.
Bzučení, pocit nevolnosti, křečovité ruce a síla záře jsou jakoby na sebe napojeny a všechny gradují do stále vyšších vibrací ve stejnou chvíli.
Nemohu si to užít, neboť pocit na zvracení je stále silnější, polévá mne studený pot. Je mi stále hůř, nevím, jak dlouho to ještě vydržím, cítím, že brzy omdlím.
Uprostřed kruhu je tmavé místo, vše se zde stále mění tvar jako v dětském krasohledu. Mám pocit jakoby duše vystupovala z těla, z břicha stoupala směrem nahoru do třetího oka a byla vtahována do středu kruhu.
Nelíbí se mi to. Cítím, že nejsem připravená projít tím místem ve středu kruhu.
Začínám se z posledních sil opět modlit, ať to přejde a vše do klidu vydýchávám.
Bzučení slábne, až ustává, stejně s ním mizí i zářící kruh energie přede mnou, ruce se pomalu uvolňují a pocit nevolnosti slábne..
Pomalu se vše harmonizuje do snesitelné hladiny, ulevuje se mi.
Vstávám a jdu do ložnice, potřebuji se napít, vyčerpaná pak ulehám. Bolest v zádech stále cítím, modlím se, ať přejde, usínám.
Probouzím se, nedokážu odhadnout za jak dlouho.
Bolest je už mírná, cítím, že pomalu odchází.
Jdu se napít, posadím se ke stolu a začínám vnímat, že celý proces znovu přichází.
Začínají mne brnět ruce, začíná mi bušit srdce (to je nový pocit, srdce bylo před tím v klidu). Nechci, aby se to opakovalo, vůlí a dechem vše zastavuji hned na začátku. Nejsem připravená...bohužel.

Úterý
Uvědomuji si, že chvilkami vidím jakoby termokamerou. Někdy mám pocit, že prostor září a obemyká mě ze všech stran. Vidím, že strop jakoby klesal přímo nad mou hlavu a tiskly se na mě stěny. Vše probleskuje červenavou září.
Přichází odpověď na pondělní prožitek. Vše směřovalo k tomu, aby došlo k vytělesnění.
Ve tmě je výhoda rychlých odpovědí na cokoliv. Stačí se zeptat a odpověď přijde. Funguje to i mimo tmu, ale to jsem moc zaneprázdněná vnějším sněním a to podstatné mi unilká...
Jednou jsem četla o jedné staré paní, která si vždy pro odpověď na otzázku odlétla jinam. V praxi to vypadalo, že na chvíli usnula, pár minut spala, za chvíli byla zpět, procitla a znala odpověď.
Dnes už vím, že se uměla dostat do hlubokých hladin vědomí, ve kterých se nacházíme ve spánku. Do hladin, kdy mozek, zejména jeho levá polokoule, sníží svou výkonnost a dovolí tak pravé polokouli převzít hlavní roli ve vnímání a propojit se s kvantovým polem nebo sítí informací, realitou, odkud čerpala.
Tam někde, uvnitř, v hloubi, je to pravé, skutečné, reálné, to, co nám v běžném životě uniká a my si toho ani nejsme vědomi. Jsme tolik svázaní pravidly, která někdo určil jako správná, jsme tolik nasměrování vně své bytosti, že jednáme jako roboti.
Ve tmě si můžeš dělat co chceš.. bez pravidel. Tma mi pomáhá vše vnější opustit a jen Být.

Večer krásné prožitky při meditaci.
Odpočívám na pláži.
Vstupuji do moře.
Hmotné tělo zůstává v křesle z růženínu, které jakoby vyrůstá z korálového útesu.
Pak již bez hmotného těla, jako průzračná bytost spolu s dvěma mými stejně vypadajícími průvodci, cestujeme do hlubiny moře.
Prostě se ocitáme na určitém místě. Jsme před velkou bránou, která je součástí jakéhosi oplocení asi kamenného. Za tímto oplocením je město. Vše je na dně moře, v hlubině, v temnotě, ze které vystupují zářivé obrysy starobylých budov a paláců. Brána také září. Je obrovská. Bytosti, které mne doprovází proplouvají branou. Dovnitř může pouze ten, kdo se očistil odpuštěním. Mě je také dovoleno proplout, protože jsem práci na očistě učinila.
Ocitáme se před nádherným, bohatě zdobeným, bíle zářivým palácem. Bránu nám jde otevřít bytost, která je oděná do černého pláště od ramen až k patám a na hlavě má černý vysoký špičatý klobouk.
Vpouští nás dovnitř paláce, je velmi láskyplná.
Prosím o nahlédnutí do knihy života, ale po otevření knihy v ní jsou pouze čisté stránky. V tu chvíli zde pro mne není žádné poselství.
Průzračné bytosti, které mne doprovázejí, mizí.
Bytost v černém mne vede mimo město, postupujeme stále hlouběji, směrem k jádru Země, až do chvíle, kdy se ocitáme před jakýmsi zářením tmavé barvy. Loučím se s Bytostí, za hranici záření nemůže, dál musím sama.
Jen co propluji do tmavé záře energie, která vychází z nitra Země, nacházím se přímo v jádru Země.
Je to kulovitá místnost, v jejímž středu leží na růženínovém plátu bytosti čelem do středu a vytváří svými těly hvězdu.
Jedna z bytostí vstává a přistupuje ke mně. Je velmi štíhlá, vysoká, hlava má trojúhelníkový tvar, nemá vlasy. Oči jsou mandlového tvaru, velké, tmavé. Malý nosík a malá ústa. Ruce a nohy jsou dlouhé, tenké, mají dlouhé prsty. Bytost nemá žádné oblečení, její kůže je růžové barvy, jsou na ní malinké tečky - dírky, je složená z jakýchsi plátů. Není mužského ani ženského rodu. Natahuje ruku směrem ke mně. Na její dlaní se zhmotní růže, jakoby rozkvete z ničeho. Má všechny detaily rostliny, ale rostlina to není. Růže je z kamene - růženínu.
Růže je pro mne. Beru si jí do svých rukou. Beze slov se mi bytost zeptá: "Co s růží uděláš?"
Komunikace probíhá telepaticky. Odpovídám: "Budu pomáhat lidem k uzdravení..".

V tu chvíli obraz mizí a jsem naplno zpět ve svém těle v posteli.

Středa
Dnes Jsem.
Vše okolo se zastavilo a jen Jsem.
Bez času...v klidu a míru.
Prostor okolo je jakoby mechově zářivý (zelenozlatý). Záře je velmi jemná. Někdy mi září hruď, jindy zase hlava, ruce, nebo jiné části těla.
Někdy září i umyvadlo, záchodová mísa, část postele.. Prostor okolo mne je někdy koule, jindy pyramida, nebo šapito, nebo mě pevně obemyká jako přikrývka.
Když odejdou myšlenky, přichází obrazy. Je to jako živý film, kterého jsem účastníkem. Když si ale uvědomím, že jsem součástí filmu, nebo, že jsem jeho pozorovatelem, obrazy náhle mizí.
Obrazy přicházejí vždy jakoby z levé strany nad hlavou. Vždy jsou prozářené sluncem.
Někdy terasa s květinami a dětskými nožičkami v pozadí, jindy pavlač starobylého domu s ženskou tváří s tmavými vlasy, asi kladené vlny. Také klidné rodinné posezení na břehu moře, na teplém písku, krásný pohled prozářený sluncem, ale rychle mizí, jak si uvědomím, že děj pozoruji.

Silné prožitky při meditaci.
Ocitám se ve Vesmíru, v prostoru nad Zemí.
Všude okolo mě obklopuje tma. Modrou planetu vidím pod sebou. Jemně září modře do všech stran. Zřetelně vidím bílou sněhovou pokrývku na některých jejích místech, jinde tyrkysově modrou barvu moře. Jsem jakoby připoutaná na dlouhé tenké pupeční šňůře, která vychází ze Země.
V prostoru nad Zemí se cítím velmi příjemně. Jsem svobodná.

Další děj při meditaci mne přivádí do místa v jádru Země, tam, kde jsem v meditaci minulý den dostala růži z růženínu.
Dnes mi Bytost podává malou archu úmluvy. Znám jí z popisu z jedné knihy. Zde je malá, vejde se mi do dlaní. Otázka zní stejně: "Co s ní budeš dělat?"
"Budu léčit lidi, Zemi, zvyšovat její vibrace a tím i vibrace všech a všeho na Zemi. Rozšiřovat světlo, mír, lásku a harmonii, aby se ustalo s válčením a vším nízkým, přestalo se s devastováním a všude panovala láska, klid a mír. Stejné vibrace by Země vyzařovala do Vesmíru."
Poté mi růženínová bytost říká, že já jsem archa, která šíří lásku, světlo, mír a harmonii všude tam, kde se nacházím.

Čtvrtek
Jsem jakoby stále v meditativním stavu. Takové bdělé snění.
Jsem stále uvnitř sebe. Velký klid, harmonie, pocit jednoty.
Velmi silné spojení s Bohem. Pocit štěstí a jednoty se Vším.
Tma je Domov. Nebo, tma nás dovede Domů.
Přichází pocit, že bych zde chtěla zůstat ještě týden :-)

Pátek
Dávám si snídani.
Každý den je pro mne pití a jídlo rituálem.
Jídlo dostávám 1x denně - ráno. Je připravené v zatemněné chodbičce na polici, uložené v krabičkách. Čaj je v termosce.
Dojdu si pro jednu krabičku, otevřu jí. Nejprve se snažím rozpoznat čichem, co je uvnitř.
Poté přichází na řadu hmat. Prsty lehce ohmatávám jídlo uvnitř krabičky. Vložím kousek do úst a nechám pracovat chuťové buňky. Rozpoznávám jednotlivé složky jídla. Je to velmi zajímavé a zábavné, protože náš zvyk při jídle je primárně založen na zraku, kdy nejprve vše zkoumáme a prohlížíme očima a až poté zapojujeme ostatní smysly. Poprosila jsem o živou stravu, takže v krabičkách bylo ovoce, zelenina, ořechy, studené zeleninové polévky, různé saláty.

Velmi příjemným prožitkem je také koupání ve vaně.
Na výběr mám mnoho lahviček s pěnami. Jednu intuitivně vybírám, nádherně voní. Později zjišťuji, že to je bílá lilie.
Při napouštění vody si potápím hlavu i s ušima. Proud napouštění vody je silný, takže můj prvotní dojem je, že se nacházím pod velkým vodopádem :)
Později vše zkouším za světla doma, ale prožitek byl jen velmi slabý.

Světýlko - svíčku v malé lampičce s barevnými skly, mi můj opatrovník přináší v dopoledních hodinách, kolem jedenácté. Nejprve se mi zvedá žaludek a trochu se točí hlava, ale během chvilky se vše stabilizuje. Velké světlo rozsvěcím asi za půl hodiny.
|Jsem plná energie, ve skvělé náladě. Těším se až všechny své blízké doma obejmu.
Volám dceři, že už jsem na světle a brzy se vypravím na cestu domů.
Zabalím své věci, místu poděkuji, rozloučím se s opatrovníkem a pejsky a odjíždím domů.

Doma se ocitám jako mávnutím proutku.
200 km ubíhá nezvykle rychle.
Na cestu mi svítí sluníčko. Nádherný den.

Ve tmě nám bystří všechny smysly. Náš čich je velmi jemný, stejně tak sluch, hmat i chuť.
Rozšiřuje se naše vědomí. Napojujeme se na zdroj informací, který je nám v bdělém stavu vzdálený.

Pobyt ve tmě byl pro mne velmi příjemný.

Přinesl mi mnoho nádherných prožitků a poznání, která mi pomohla změnit můj pohled na určité dění uvnitř nás samých. Také jsem si velmi odpočinula a doplnila energii.
Na příští pobyt ve tmě se těším už teď. ,-)

Kam dál

Reklama