Leden 2018

Neztrácet naději!

30. ledna 2018 v 11:17 | absoluteliberty
Jak dospějeme ke stavu bytí, abychom si dokázali tuto větu připomenout vždy, když je to třeba?
Když máme silnou bolest ať už vnější nebo vnitřní, když nás pocit žalu zevnitř trhá na kousky, když jsme smutní tak, že už nemáme slzy, které bychom plakali, nebo když nás životní příběh přivede do situace, ze které nevidíme žádné východisko? Neztrácet naději! Ano, ale v rozpoložení, ve kterém se nacházíme, naději většinou nevnímáme.
Jak se dostat do stavu bytí, ve kterém bychom ani v té nesložitější životní etapě nepodléhali beznaději a dokázali vnímat hned, že naději máme vždy, že nás naděje nikdy neopouští, protože vždy máme na výběr z mnoha možností prožívání, které nám realita v daný moment nabízí.
Než se nám tento systém myšlení zakoření tak, že se stane naší součástí a my s ním budeme moci libovolně pracovat, je třeba trocha práce na sobě. K uvědomění, že jsme to my, kdo si vybírá možnosti, že jsme to my, kdo tvaruje vnější svět, že jsme to my, kdo svým postojem přitahuje vibrační vlny našich prožitků, člověk potřebuje dospět.
Jsou různé směry, zabívající se rozvojem osobnosti. Ať si každá bytost vybere ten, který jí bude blízký a s lehkostí přijme skutečnosti, které jí v těžkých chvílích postaví na nohy, ukáží cestu a světlo, jenž nás nikdy neopouští, neboť Světlo - Naděje jsou stále přítomné, jen je uvidět a přijmout do života.

Tvoření

24. ledna 2018 v 14:15 | absolutefreedom |  Mozaiky
Všichni jsme Tvůrci.
S touto vlastností přicházíme na svět, jen si jí ve většině případů nejsme vědomi.
Tvoříme v každém okamžiku, ať už si to uvědomujeme nebo ne. Tvoříme realitu kolem nás, svými postoji, svými názory, svými systémy myšlení.
Sbíráme informace, nasáváme je z vnějšího světa, abychom je později analyzovali ve světě vnitřním, ve svém vlastním vesmíru a podle nich pak vytvářeli svůj vlastní systém myšlení, uvažování a cítění.
Z toho pak vychází náš náhled na to, jak vše funguje, jakým způsobem zapadají pomyslné kamínky do mozaiky. Vytváříme si svůj vlastní obraz toho, co je to "to vnější", co nás obklopuje.
Každý máme svůj vlastní osobitý náhled a tolik, kolik je bytostí, tolik je různým náhledů.
Každý jsme originál, hledíme svýma očima, používáme své systémy myšlení.
Každý jsme ovlivňován prostředím, ve kterém vyrůstáme, žijeme.
Některé z nás ovlivňují sdělovací prostředky, které nám podsouvají své vlastní systémy myšlení, které působí velmi silně a aniž bychom si uvědomili důsledky, upravujeme podle nich své vnímání reality.
Stejně tak mohou náš pohled ovlivňovat osoby nám blízké, spolupracovníci, lidé, s kterými trávíme nejvíce času.

Z tohoto komplexu neustáleho vzájemného působení - ovlivňování společností, prostředím, blízkými, sdělovacími prostředky, nebo jinými vlivy se vytváří osobnost, která denodenním nasáváním podnětů z venčí buduje svůj osobitý pohled na svět.
Stále něco "musíme", něco "nestíháme", protože nemáme čas, "nemáme prostor" k vyjádření sebe sama, jsme uměle tlačeni někam, kde sami být "nechceme".

Pokud se chci z tohoto koloběhu vymanit, je třeba si uvědomit, že jsem to já samotná/ý, kdo dovolí toto působení a ovládání.
Pokud se rozhodnu pro změnu, zaujmu postoj Tvůrce a nejprve jako pozorovatel událostí kolem sebe zhodnotím situaci.
(Jsme mocní tvůrci, už pouhé uvědomění si této skutečnosti nás povznáší do pozice, ze které jako pozorovatelé můžeme zaměřovat svou pozornost.
Kam směřuji svou pozornost, tam vysílám svou energii, tam se projeví můj záměr).
Po zhodnocení situace dojdu k rozhodnutí, jak by má životní cesta měla vypadat. Kudy chci kráčet, kým chci skutečně být, kde chci být a jaký život si přeji prožívat.
Když mám jasno, zaměřím svou pozornost dovnitř sebe.
Představím si s největšími detaily svou novou realitu tak, abych procítil/a radost, kterou mi přinese. Pocit se projeví uprostřed hrudi, v srdeční oblasti a rozlévá se do celého těla jako velmi příjemné rozechvění. Svou představu nechám dojít do fáze, jakoby se už stala, jakoby se už reálně uskutečnila a já o ní někomu vyprávím...ano, "toto" už se stalo, "toto" jsem už prožila.
Myšlenka (má nová představa o světě a jeho prožívání) a pocit (radostné rozechvění srdce) se v harmonii propojí a jejich vibrace vytvoří silný proud energie. Když se v harmonii propojí vyzařování srdce a síla mysli, dříve nebo později se náš plán promítne ve hmotě, v realitě, ve vnějším světě.
Tento princip tvůrce každý uplatňuje dnes a denně. Ať již vědomě nebo nevědomě.
Vždy probíhá stejný proces.

Ať jsou všechny bytosti vědomými Tvůrci!

Čeho se bojíš?

22. ledna 2018 v 22:19 | absoluteliberty
Tato otázka se občas ozve uvnitř každého z nás. Pokládáme si jí ve chvílích, kdy potřebujeme udělat nějaké rozhodnutí, nebo stojíme před jistou volbou, která v nás vyvolává pocit nejistoty. Jakmile však získáme vnitřní přesvědčení, že naše cesta vede tím nejlepším směrem pro nás i všechny zůčastněné, pochyby zmizí a s nimi i strach.
Strach je pocit, který nás svazuje, připoutává, brzdí nás v rozletu a nedovolí jít pevným krokem za svým cílem.
Dokáže člověka vyvést z harmonie, stáhnout se, vystresovat a znejistit. Každý má svou citlivou oblast, kde se strach nejčastěji projevuje. U mne to ještě donedávna byl strach o mé blízké. V prosinci loňského roku jsem navštívila Peru a tam při jednom z několika rituálů jsem strach zanechala. Rozpustila ho. Pochopila jsem, že každý máme svou cestu a každý si zasloužíme svou svobodu na ní. Ať už v očích druhých vypadají naše kroky jakkoli, pomocí vlastní cesty a svobodné vůle při rozhodování na ní rosteme, učíme se, sílíme. Dala jsem svobodu všem mým blízkým na jejich vlastní cestě životem a tím jsem je osvobodila od mého strachu a zároveň osvobodila i sebe.
Ať všechny bytosti kráčí beze strachu, svobodně a s lehkostí na své cestě!

Vnitřní hlas

17. ledna 2018 v 9:41 | absoluteliberty
Každý spolu uvnitř hovoříme, každý uvnitř sebe vedeme rozhovor. S kým komunikujeme? Kdo je ten vnitřní hlas, který nám odpovídá, který nám radí, směje se, pomáhá, občas nadává..
Je to tak samozřejmé, že o tom nepřemýšlíme.
Uvnitř nás je to naše Já bez obalu, bez jakýchkoliv příkras, které vně používáme, abychom vytvořili jistý dojem, něco zakryli, nebo naopak vyzdvihli, předvedli se, upoutali, zdůraznili..Vně bez obalu umí být čistý málokdo. Věčně přítomná maska brání pravdivému hlasu našeho vnitřního Já se vně (nahlas) uplatnit.
Zkusme si jeden den reprodukovat své vnitřní Já navenek a dovolit tak svému vnitřnímu hlasu zaznít bez obalu.
V tu chvíli zmizí jakákoliv lež, spadnou všechny masky a naše vyjadřování bude čisté. Zpočátku to nebude lehké, ale když vytrváme, budeme se na konci dne cítit skvěle. Prožijeme pravdivý den a zjistíme,že komunikovat přímo ze srdce, bez příkras a masek, je to nejlepší, co můžeme světu dát:-)